Renáta Štulcová

*23. 10. 1969 Rakovník

Po maturitě na gymnáziu vystudovala matematiku a geografii na Pedagogické fkultě UJEP v Ústí nad Labem a potom ještě anglický jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK. Vyučuje matematiku a angličtinu na základní škole.

Bibliografie:

• Nemetonburk aneb Tajemství ve skále. Albatros 2003.
• Nemetenburk aneb Zlatá brána. Albatros 2005.

Ceny a uznání:

• SUK - Cena učitelů za knuhu Nemetonburk aneb Tajemství ve skále

Odpovědi:

• Pamatujete si, kterou knihu jste si přečetl/přečetla jako první sám/sama?
• Doma jsme měli spousty knih a vůbec si nepamatuji, zda jsem nejdřív četla Staré pověsti české nebo pohádky Boženy Němcové a K.J. Erbena. Zato si pamatuju, že jsem si v první třídě sama za pětikorunu koupila knížku Odvážná školačka a okamžitě jsem ji zdolala.
• Četl vám někdo, když jste byl malý/malá? A co?
• Četla mi maminka. Nejprve Míšu Kuličku, Ferdu mravence, pak Pohádky Boženy Němcové a K. J. Erbena, Kocoura Vavřince a předtím básničky s ilustracemi J. Lady.
• Měl/a jste své vzory a máte je i teď? Buď skutečné nebo hrdiny z knih, filmu, divadla...
• Nikdy jsem žádné vzory neměla a ani v současnosti nemám.
• Který předmět ve škole byl váš oblíbený a které jste nesnášel/a? A na kterého učitele vzpomínáte rád/a, případně na kterého jste se raději honem snažil/a zapomenout?
• Kromě občanské výchovy mě bavilo všechno. Měla jsem v oblibě nejen jazyky, ale také matematiku a další přírodovědné předměty. Nejvíce vzpomínám na moji učitelku z prvního stupně paní Hrdličkovou.
• Dělal/a jste si poctivě zápisky z povinné školní četby?
• Zápisky jsem dělala poctivě, ale musím přiznat, že mě ta základková školní četba nebavila. A já přitom neustále jinak četla, ale ty zadané knihy jsem přímo protrpěla. Na gymnáziu to už bylo jiné, tam mě ty knihy dokonce i zaujaly.
• Mátě teď čas číst?
• Času je málo, ale přesto se snažím číst.
• Dočtete i knihu, o níž jste přesvědčen/a, že je pochybné literární kvality?
• Dočtu knihu, která mne baví nebo vím, že ji potřebuji dočíst.
• Pokusíte se definovat literární brak? A myslíte si, že má špatný vliv na vkus?
• Jde o to, kdo určuje, co je vlastně literární brak. Každý člověk považuje za brak něco jiného. Podle mě je to dílo napsané špatným jazykem nebo dílo s nijakým obsahem, ale mnohem častěji narážím na díla téměř opsaná nebo složená z mnoha starších knih.
• Myslíte si, že kniha jako médium má budoucnost?
• Myslím, že kniha budoucnost má. Nedá se celý den zírat do počítače. A navíc: lidé rádi píšou i čtou.
• Čím byste chtěl/a být, kdybyste nebyl/a spisovatelem, spisovatelkou ?
• Napsala jsem sice dvě knihy, ale za spisovatelku se nepovažuju, protože si tím na živobytí nevydělám a musím chodit do práce.
• S kterým nežijícím spisovatelem byste se rád/a poznal/a? A o čem byste si povídali?
• Ráda bych mluvila s Boženou Němcovou, s K. J. Erbenem a s A. Jiráskem. Měla bych na ně mnoho konkrétních dotazů, které mě napadaly během psaní Nemetonburku. Bohužel k tomu nikdy nedojde.
• Kdy se podle vašeho mínění stane člověk spisovatelem?
• Myslím, že spisovatelem (ne sepisovatelem) se člověk rodí. Pokud to v sobě má a podmínky tomu přejí, k psaní nebo vyprávění se dostane.
• Kterou svou knihu máte nejraději?
• Zatím stále dopisuji příběh Nemetonburku, který je sice na tři díly, ale je to stále jedna kniha. A samozřejmě, že ji mám velmi ráda.
• Myslíte si, že je, především v dětské knize, důležitá ilustrace? Kterou vaši knihu doprovázejí podle vás nejzdařilejší ilustrace?
• Myslím, že ilustrace je velmi důležitá. Nemá každý bohatou představivost a potom je rád, že mu ilustrátor pomůže. V Nemetonburku není velké množství ilustrací. Spíše jen doplňkové obrázky. Obaly obou knih jsou však krásné. Pan Miro Hadinec je namaloval, jako kdyby mé představy dokázal spatřit.
• Jste hodně zvědavý/á na čtenářské ohlasy?
• Samozřejmě že zvědavá jsem. Ale nedám se jimi ovlivnit při dalším psaní.
• Na co se vás nikdy nikdo nezeptal, a přesto byste takovou otázku rád/a zodpověděl/a?
• Často se setkávám s tím, že novináři píší, že Nemetonburk jednička byla úspěšná, a tak jsem napsala dvojku. Ale žádný z nich se neobtěžoval, aby mi zavolal a ověřil si to. Není to totiž pravda. Od počátku píši jeden příběh, který by mohl být v jedné knize, ale byla by nesnesitelně objemná a nikdo by ji nevydal. Proto jsem Nemetonburk rozdělila na tři díly, které se dají číst odděleně, ale pouze po přečtení všech přijde čtenář na kloub celé nemetonburské záhadě.