Retrospektivně zpracovaná komeniologická literatura

Komentovaná edice jedenácti dopisů J. A. Komenského M. Drabíkovi z let 1664-1670, které muzeum koupilo od profesora Th. Sporera z Holešova. Před každým dopisem je stručná anotace.

Pochvalná recenze edice českého překladu spisu, který byl dlouho pokládán za ztracený a který v Lešně objevil A. Gindely. Stručný obsah díla.

Stručná zpráva o knižnici nazvané Knihovna Komenského, kterou vydává Družstevní knihtiskárna v Zábřehu na Moravě. Vycházejí v ní zvláště publikace, které jsou uveřejňovány v týdeníku Komenský. V blízké budoucnosti by měly vyjít Vzpomínky F. Slaměníka.

Stručná informace o edici italských překladů děl J. A. Komenského, která začala vycházet v nakladatelství Edizioni delľAteneo v Římě. První svazek, který připravila G. Limitti, obsahuje její předmluvu a díla: 1. Leges scholae bene ordinatae, 2. Praecepta morum, 3. Navržení krátké o obnovení škol v Království českém, 4. Labyrint světa a ráj srdce. Překlady (Labyrint je přeložen ve výběru) jsou uvedeny krátkými informativními úvody. Mají seznámit čtenáře s pedagogickými zásadami Komenského a jsou určeny hlavně studentům pedagogiky. Na překladech z latiny pracovala B. Gioffre, z češtiny překládala A. Wildová Tosi.

Sedmnácté století jako období zakládání tajných spolků, jejichž členové měli usilovat o nápravu světa (zvláště v období třicetileté války). J. V. Andreae a tzv. rosenkruciáni. Různé dohady o členství J. A. Komenského v tomto spolku, který je pokládán za předchůdce svobodných zednářů.

Životní osudy a literární dílo J. V. Andreaeho (17. 8. 1586-24. 6. 1654), přítele a heidelberského učitele J. A. Komenského, který bývá pokládán za původce myšlenky rosenkruciánství.

Některé významné povahové rysy J. V. Andreaeho, jeho sklon k satiře. Kritika vlastního díla a postoj J. A. Komenského k němu, zvláště v Labyrintu světa a ráji srdce.

Autor se v závěrečné části svého příspěvku snaží dokázat, že J. A. Komenský hodnotil zprávy o rosenkruciánech kriticky a že členem tohoto spolku nebyl a nemohl být, protože spolek ve skutečnosti neexistoval. Domnívá se také, že Komenský nevěděl o tom, že Andreae je autorem spisu Fama Fraternitatis.

Podrobný popis Komenského polemiky s jeho žákem M. Arnoldem po vydání spisu Lux in tenebris. Arnoldův Antibidellus (autor příspěvku vykládá název jako narážku na Drabíkovo označení Komenského pomocník, pedel, jde však o spis proti anglickému sociniánovi Johnu Biddelovi). Obsah odpovědi Komenského, která byla vydána pod názvem Vindicatio famae et conscientiae.

Proroctví M. Drabíka. Jeho vztah ke Komenskému a jeho styky s ním v exilu. Posouzení jeho proroctví členy Jednoty bratrské na Slovensku. Protokol o odsouzení a popravě M. Drabíka v Bratislavě r. 1671. Jeho styky se sedmihradskými knížaty. Problémy, které měl Komenský po vydání spisu Lux in tenebris. Pokus o psychologický výklad vzniku proroctví.

Polemika s V. Magnim a B. Nigrinem, který byl původcem myšlenky smiřovací schůzky mezi katolíky a protestanty v Polsku. Synoda v Orle jako příprava na ni. Colloquium charitativum v Toruni od 18. 8. 1645 a jeho nezdar 21. 11. 1645. Účast Komenského od 25. 8. do 18. 9. 1645. Jeho skeptický postoj k podobným pokusům, který se potvrdil.

Důvody teologických polemik Komenského: rozkaz starších Jednoty i nutnost bránit se proti hrubému nactiutrhání a šíření nepravd a lží o vlastní osobě. Způsob Komenského polemizování. Polemika proti F. Sozinovi, P. Felgenhauerovi a D. Stolciovi.

Příčiny víry v proroctví v 16. a 17. století v Čechách. Domněnky o brzkém konci světa. Víra Komenského, že jeho církev má dosud prorocký dar. Jeho setkání s proroctvími K. Kottera a K. Poniatowské, naléhání a hrozby M. Drabíka, že bude zatracen, jestliže neuveřejní jeho věštby. Rozhodnutí o překladu a edici spisu Lux in tenebris. Obsah jednotlivých proroctví a charakteristika proroků z pera Komenského.

Příběh sporu s Jonášem Schlichtingem a korespondence s Jindřichem von Schöllen. Podrobná zpráva o průběhu polemiky s Danielem Zwickerem. Spis De irenico irenicorum a nové vydání díla Raymunda de Sabunde.

Ukončení sporu s D. Zwickerem. Podrobná zpráva o spisech, které se týkaly vnitřní organizace evangelických církví, zvláště Jednoty bratrské, jejíž organizační řády Komenský doporučoval Angličanům. Toto uspořádání mělo usnadnit urovnání jejich náboženských a politických sporů. Komenský tyto spisy věnoval králi Karlovi II., synovci Alžběty Stuartovny, tzv. zimní královny.

Víru v proroctví, která byla velmi rozšířena počátkem 17. století, a zvláště za třicetileté války, vykládá autor příspěvku touhou lidí po zlepšení situace, jejich přesvědčením, že se skutečně stane to, v co chtěli věřit. Neprokázaný vznik tzv. růžového bratrstva a zpráva o něm v Labyrintu světa a ráji srdce. Osudy K. Poniatowské, její věštby, cesta do Jičína za Valdštejnem v lednu 1628, její zdánlivá smrt koncem ledna 1629 a úplné uzdravení. Sňatek s D. Vetterem 6. 10. 1632 a úmrtí 6. 12. 1644 ve věku 34 let.

Pokus o podrobný rozbor náboženských názorů P. Felgenhauera, jak o nich píše ve svých jednotlivých spisech, zvláště jeho přesvědčení, že Kristus sice na sebe vzal lidskou podobu, ale nebyl člověkem. Jeho prorokování a polemiky s představiteli protestantských církví (neuznával žádnou oficiální církev, jen společnost vyvolených pod názvem Filadelfia, jejíž členové intenzivně studovali Bibli). Komenského hodnocení jeho názorů ve spisu De iterato Sociniano irenico iterata ad Christianos admonitio z r. 1661, druhém polemickém spisu proti D. Zwickerovi.

Přednáška vycházející ze spisu J. A. Komenského O štěstí národa. Po kritice současného stavu uherského školství uvádí Komenský rady, jak dosáhnout vzdělanosti a naučit všechny všemu potřebnému pro život.

Celoživotní snaha Komenského o nastolení světového míru. Jeho pojetí vycházelo z nutnosti náboženského smíru, o němž se vyjadřoval už ve spisu Haggaeus redivivus. Jeho spolupráce s J. Durym. Spor s kazatelem Martiniem z Dražova a spis Cesta pokoje. Úsilí o vypracování vševědného díla a o nápravu společnosti vzděláváním. Pobyt v Londýně a spis Via lucis. Působení v Blatném Potoku. Obhajoba vestfálského míru. Unum necessarium a irenické úsilí.

Hluboká reflexe pojmů vlast a národ u Komenského ve spisu Gentis felicitas, jak to odpovídalo jejich důležitosti v době, v níž žil, i jeho postavení exulanta. Jeho pokus o definici národa a vědomí komplikovanosti národnostního problému ve střední Evropě. Jazykové pojetí národa rozšířené o společný původ, území a společenské směřování. Uznání výhod národního státu. Moravanství jako výraz lásky k rodné zemi, která je jeho vlastí. Jazykově se však Komenský ztotožnil s češtinou. Jednota bratrská a upevňování národní jednoty Čechů a Moravanů.

Stručná zpráva o založení šlechtické školy v Ivančicích roku 1575. O její vznik se zasloužili mj. Jan ze Žerotína a Bedřich z Náchoda. Působení E. Rüdingera. Jeho výklad žalmů. Nejvýznamnější žáci školy. Konec Rüdingerova působení r. 1588. Správci školy Jan Dengius z Basileje a bratr Zachariáš Ariston. Mor v r. 1604 a konec školy.

Citace některých stále platných myšlenek J. A. Komenského o vzdělávání člověka, o stavu společnosti, v níž žil, a o potřebě dát učiteli ve společnosti postavení, které mu přísluší, protože mu byl svěřen velmi důležitý úřad. Příspěvek je zakončen vyjádřením touhy po míru, který je předpokladem rozvoje společnosti. Komenský napsal tato slova ve spisu Nejnovější metoda jazyků, který je příspěvkem k teorii jazykového vyučování.

Recenzent vítá tento osmý svazek Veškerých spisů J. A. Komenského a vysoce hodnotí práci editora. Líčí vznik předchozích vydání obou děl a jejich překlady z pera Komenského do latiny (Česká didaktika v letech 1633-38) a do němčiny a latiny (Informatorium 1633, 1653). Vyzdvihuje jednotné filozofické zakotvení vychovatelské soustavy J. A. Komenského, jeho víru v sílu vzdělání a jeho vlastenectví.

Autorův úvod a otisk jeho překladu (z latiny do češtiny) části (23 paragrafů) drobného spisu J. A. Komenského, zařazeného pod názvem Ventilabrum sapientiae do čtvrtého svazku souboru didaktických spisů Opera didactica omnia, vydaného v Amsterdamu roku 1657. Komenský v něm zaujímá stanovisko ke svým didaktickým spisům.

Plán J. A. Komenského na organizaci českého základního školství, který rozvíjel na počátku svého pobytu v exilu. Pravidla, kterými se mělo řídit vzdělávání všech dětí, chlapců i dívek, a která měla být obecně zaměřena k tomu, aby žáci poznali základy všeho, co budou potřebovat v životě.

Stručný obsah učebnic, které chtěl J. A. Komenský napsat pro šestitřídní základní školu, a názvy, o kterých pro ně uvažoval. Potřeba učit se všemu nejprve v mateřském jazyce a zdůvodnění tohoto východiska výuky. Organizace výuky ve škole. Výuka cizích jazyků a její nejlepší způsoby. Metodika výuky čtení a psaní. Názorné vyučování. Postup od jednoduššího k složitějšímu.

Návrhy, jak zlepšit a žákům zpříjemnit výuku latiny - v 16. a na začátku 17. století. Myšlenka učebnice s obrázky (E. Lubin, zemřel 1621). Španělská Brána jazyků. Janua Komenského. Jeho snaha založit v Blatném Potoku ústav (nazvaný Latium), kde by se žáci mohli za dva roky lehce naučit latinu tím způsobem, že by spolu a s učiteli tímto jazykem rozmlouvali a byli současně vzděláváni i ve všem dalším potřebném. Ztroskotání těchto snah.

Úsilí Komenského o zjednodušení, ulehčení a zpříjemnění výuky latiny pro žáky i učitele od počátku jeho působení ve škole v Přerově po návratu ze studií v Německu (vznik nedochované učebnice Grammaticae faciloris praecepta). Pozornost věnovaná výuce latiny v Didaktice. Obsah první mluvnice latiny připravené spolu s první verzí Januy linguarum pro gymnázium v Lešně. Úvod této mluvnice je datován 26. 5. 1631.

Historie vzniku učebnice nazvané Svět v obrazech. Rozvíjení metodiky věcného učení ve Velké didaktice, v Metodě jazyků nejnovější a v tzv. Rozpravě k Vratislavským (Didactica dissertatio). Rozdíly mezi Bránou jazyků a Světem v obrazech. Potocké Vestibulum jako první pokus o učebnici s obrázky.

Rámcová studie, která stručně shrnuje základní současné poznatky o myšlenkách Komenského o jazykové výuce a o jeho hlavních dílech, která jsou této problematice věnována, tedy České didaktice a latinské Velké didaktice, Bráně jazyků, Světu v obrazech a Nejnovější metodě jazyků, v níž vytváří první ucelenou teorii výuky jazyka. Teoreticky probírá otázky jazyka i v Obecné poradě (Panglottii).

Ve stručné stati převzaté z polského časopisu Przegląd pedagogiczny informuje překladatel o spisu J. A. Komenského Škola hrou, který obsahuje osm divadelních her napsaných pro školu v Blatném Potoku. Jedna ze scén druhé hry je věnována ukázce současné výuky čtení a psaní pomocí tabulky s vyobrazením zvířat a ptáků, jejichž zvuky děti napodobují podle jednotlivých písmen abecedy, která se současně učí i psát a spojovat do vyšších celků.

Vysvětlení pojmenování, která Komenský v různých souvislostech použil pro školu: škola jako hra, dílna lidskosti, dílna světla, škola jako staveniště, jako pastva a semeniště, kde se připravují sazenice pro výsadbu, škola jako porod, při kterém přítomní pomáhají rodičce, a jako cvičiště Múz. Všechny tyto pojmy v sobě zahrnují práci a snahu, která je skutečnou náplní dobré školy.

Charakteristika dobrého učitele, žáka a správce školy, založená na podobných postupech jako v úvodním článku.

Důvody vzniku Brány jazyků J. A. Komenského. Metodika výuky latiny v 16. století a potřeba její změny v souvislosti s rozvojem společnosti na přelomu 16. a 17. století. Tzv. hibernská Brána jazyků a změny, které ve svém díle provedl J. A. Komenský.

Přetisk úryvku z 8. kapitoly Informatoria školy mateřské J. A. Komenského, v níž pojednává o správném vývoji dětské řeči v předškolním věku. Všichni, kdo se s dětmi stýkají, mají mluvit správně a zřetelně, protože dítě napodobuje řeč dospělých.

Stručná pochvalná recenze druhého vydání dvou spisů J. Blahoslava. Recenzent oceňuje hlavně pečlivě vypracovaný poznámkový aparát.

Vznik Jednoty bratrské roku 1467 a její vnitřní řád, jak se vyvíjel do konce 16. století. Osobnost Bratra Lukáše.

Ustanovení vnitřního řádu Jednoty bratrské, která se týkala mravného života, vztahu ke knize a povinností rodičů vůči dětem a jejich výchově.

Celibát bratrských kněží (téměř do konce 16. století). Vydávání polemik a obran víry, Ivančického kancionálu a Bible kralické a vztah k mateřskému jazyku. Výchova chlapců v domě správce sboru (duchovního), rozhodování o dalším uplatnění každého jednotlivce podle jeho schopností a přání.

Vzdělávání kněží v Jednotě bratrské bylo na počátku její existence ve velké většině případů na nízké úrovni, ale mnozí z nich vynikali přirozenou inteligencí. Odpůrci Jednoty se tomu ovšem posmívali. Nová církev byla od začátku pronásledována jako kacířská, i když jí nechyběli ani obdivovatelé a obránci i mezi šlechtici. Svědčí o tom vystoupení Viléma z Pernštejna. Zcela neobvyklá byla aktivita žen, např. dopis Marty z Boskovic králi Vladislavovi II. Jagellonskému.

Události roku 1547 a odchod části členů Jednoty do Polska a Pruska. Potřeba výuky cizích jazyků v Jednotě (zvláště latiny a němčiny), aby bylo možno se bránit osočování a polemizovat. Odchody prvních mladých mužů za vzděláním do ciziny (Basilej, Královec) v polovině 16. století. Výsledky zahraničního studia však nebyly vždy jen uspokojivé, protože studenti byli mnohdy silně ovlivněni učením jiných denominací (kalvinismus, luteranismus).

Zahraniční studenti a kontrola jejich chování staršími Jednoty bratrské. Působení cenzury. Pronikání pravopisných změn (ie se mění v j) do bratrských tisků. Odpor proti studiu latiny i jiných cizích jazyků v Jednotě a spory mezi J. Augustou a J. Blahoslavem. Jeho reakce zaznamenaná v devátém svazku bratrského archivu ve dnech 15.-18. 2. 1567.

Obrana vzdělanosti a vzdělávání v Jednotě bratrské v díle Jana Blahoslava. Jeho vztah k osobnosti Bratra Lukáše.

Řízení šlechtické školy v Ivančicích, založené roku 1575, v poslední čtvrtině 16. století. Správci E. Rüdinger, M. A. z Kaménka, J. Novoměstský a J. Dengius. Jejich postoj ke škole.

Pedagogické spisy J. A. Komenského Didaktika a Informatorium školy mateřské. Jeho hodnocení bratrského školství v Otázkách některých o Jednotě bratří českých z r. 1631 a návrhy na jeho zlepšení. Jeho vztah k latině jako nástroji vzdělávání. Konečný soud o postoji odpovědných osob ke školství v Jednotě v celém období jejího trvání v Kšaftu umírající matky, Jednoty bratrské.

Částečně zkrácený otisk autorova překladu 7. kapitoly Pampaedie J. A. Komenského, která pojednává o všeučitelství. Zde citovaný 19. problém se týká způsobů, kterými lze žákům zpříjemnit učení. Jde zvláště o to, aby učitel podporoval a usměrňoval individualitu každého žáka a umožnil mu zabývat se tím, co ho baví a zajímá. Základní teze zní, že všechno má svůj čas a že žák nemá být přetěžován.

Malířské podobizny J. A. Komenského od 17. do počátku 20. století, jeho sochařské zpodobení a medaile, které vlastní Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě. Známková tvorba s komeniologickými motivy. Ilustrace v dílech Komenského a bibliofilie.

Pojetí divadelní hry u Komenského jako pomůcky pro školní výuku. Jeho zamítavý postoj k řecké a římské klasické literatuře. Protože však chápal filozofii jako umění správně a mravně žít, byla moudrost řeckého filozofa vhodným tématem pro dramatické zpracování. (Hra byla napsána roku 1638 nebo 1639 v Lešně.) První české překlady (Fr. J. Zoubek, 1872, J. Hendrich, 1920). První provedení v Intimním divadle na Smíchově a v Uherském Brodě v letech 1920 a 1921. Provedení v r. 1957 (Košice). První polský překlad z r. 1963.

Obsah drobného spisu, který zahrnuje životní rady a který J. A. Komenský napsal pod názvem Pravidla života v červnu 1645, v době svého pobytu v Elblagu, pro svého oblíbeného žáka Kristiána Ambrože Kochlevského.

Vztah B. Balbína k dílu J. A. Komenského nebyl zásadně odmítavý. Ve své práci Bohemia docta (Učené Čechy) vyzdvihl zvláště jeho učebnici Brána jazyků a Labyrint světa. Napsal také, že Komenský nikdy nevystoupil proti katolickému náboženství (to je mylné). Autor této stati hodnotí vztah obou těchto učených Čechů na základě meziválečných poznatků české literární vědy o baroku a všímá si i pozdějších soudů českých obrozenců o Komenském od poslední třetiny 17. století až po F. Palackého.

Poměrně rozsáhlá recenze edice spisu J. A. Komenského s připojeným komentářem. Recenzent uvádí své dřívější pochybnosti o autorství Komenského, které editor nyní rozptýlil, když zjistil, že starší vydání díla nevycházelo z původního znění, ale bylo zpracováno na počátku 19. století J. L. Zieglerem jako kompilace dvou rukopisů. Stále ale trvají jeho pochybnosti o roku 1651 jako roku vzniku práce. Celkově však hodnotí edici kladně.

Na základě podrobného studia starších i nově objevených archivních dokumentů autor dokazuje, že J. A. Komenský vlastnil vinohrad v Blatnici na Moravě, který zdědil po otci, a že měl v Blatnici příbuzné z rodin Komenských a Daremníčků. Z této rodiny (konkrétně z rodiny Jana Daremníčka) pocházela Anna Böhlinová, neteř Komenského, která po roce 1620 žila v emigraci v Německu a které Komenský věnoval výtisk svého Kancionálu vydaného v Amsterdamu r. 1659.

Zpráva o studijních cestách, kterých se autorka příspěvku účastnila v roce 1964. Jde o cestu do Blatného Potoka a Egeru v severovýchodním Maďarsku, kterou podnikla s ředitelem muzea J. Pavelčíkem ve dnech 7. a 8. 9. Jako velmi přínosné hodnotí setkání s komeniologem J. Bakosem na vysoké škole pedagogické v Egeru. Dále jde o její pobyt v Budapešti ve dnech 19.-28. 8. Navštívila Ústřední vědeckou knihovnu Szechényiho, kde studovala, a státní pedagogickou knihovnu. Třetí cestu uskutečnila s L. Velčovskou 16.-21. 12. Navštívily Brandýs nad Orlicí, Bílou Třemešnou, Vlčice u Trutnova, Horní Brannou a Žacléř. Kromě získání nových poznatků o J. A. Komenském se zaměřila na hodnocení stavu a péče o jeho památníky.

Autor se na základě rozboru obsahu sedmi dopisů zapsaných ve Fulnecké kronice Felixe Jiřího Jaschkeho ze začátku první poloviny 19. století snaží dokázat, že tyto dopisy, adresované kanovníkovi augustiniánů ve Fulneku K. J. Weldemannovi, nepsal Komenský, jak se traduje, ale že vznikly až v době vzniku kroniky (zřejmě je napsal osvícenský kněz, filolog a beletrista J. R. Zappe, který v té době pobýval u Jaschkeho ve Fulneku). (Tento svazek Act vychází jako Sborník prací jazykovědných a literárněvědných věnovaný VI. mezinárodnímu sjezdu slavistů.)

Nekrolog literárního historika J. B. Čapka se stručně zabývá jeho životními osudy a načrtává jeho vědecké zájmy. Hlavní pozornost věnuje jeho pracím komeniologickým, a to nejen literárněvědným, ale i těm, v nichž Čapek hodnotil Komenského jako dovršitele českého humanismu a iniciátora dalšího vývoje. Upozorňuje také na Čapkův vztah k Slovensku.

Život a dílo slovenského historika pedagogiky a komeniologa J. Máteje (21. 8. 1923-2. 7. 1987). Jeho učitelské působení na základních, středních a vysokých školách a na filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeho práce o dějinách slovenského a světového školství a pedagogiky a o některých osobnostech slovenských národních dějin. Světová pedagogika v jeho díle. Monografie o J. Kvačalovi. Komeniologické studie.

Zájem o dílo J. A. Komenského se v Rusku projevoval už od 17. století. K jeho oživení došlo v období 200. výročí Komenského úmrtí. Osobnost S. I. Miropoľského (1842-1907), který napsal několik pojednání o díle Komenského. Doporučoval budovat ruskou základní školu na základě aplikace jeho pedagogických myšlenek. S absolutistickým přístupem Miropoľského k pedagogice polemizoval A. Piatkovskij. Miropoľského zásluhy o první překlad Velké didaktiky do ruštiny.

První stručná zpráva o nálezu fóliového vydání části Obecné porady v knihovně sirotčince v Halle a německého originálu polemiky proti slezskému sociniánovi M. Schefferovi (Auf den kurzen Bericht), vydaného roku 1651 v Amsterdamu, ve würtemberské zemské knihovně ve Stuttgartu. Dosud byl známý pouze Komenského překlad do latiny z roku 1659. První německé vydání vyšlo v Lešně roku 1639.

Krátká zpráva o zabavení Komenského Historie o těžkých protivenstvích církve české cenzurním úřadem v Praze v lednu 1790. Tato kniha byla ještě koncem 18. století v Čechách zakázána, Labyrint světa a ráj srdce však byl majiteli, Janu Novotnému z Krabčic u Roudnice, vrácen jako nezávadný. (Novotný si tyto knihy spolu s třemi jinými blíže neoznačenými dovezl z ciziny a předložil je v Litoměřicích k proclení.)

Poměrně podrobná zpráva o nálezech v knihovně Franckova sirotčince v Halle z přelomu 30. a 40. let 20. století. Jde o první vydání Vestibula, německý překlad vidění Š. Meliše z pera Komenského, druhé, dosud neznámé vydání spisu Letzte Posaun a nejdůležitější z nich, objev těch částí Obecné porady, které byly dosud neznámé, jde tedy o Panaugii a části Panorthosie a Pannuthesie (Čyževskij je objevil 4. 10. 1940). Připojeno bylo i pojednání o logice a Triertium catholicum.

Zpráva o Purkyňově objevu rukopisů J. A. Komenského v kostele sv. Jana v Lešně v polovině 30. let 19. století a o jednání, která vedl s pastorem Schiedewitzem a s kostelní radou o jejich zakoupení pro pražské muzeum nebo alespoň zapůjčení do Prahy k opsání. Přetisk části korespondence o této záležitosti mezi J. E. Purkyněm a F. Palackým z přelomu 30. a 40. let.

První stručná zpráva o nálezu dosud neznámých částí Komenského Obecné porady a slovníku Lexicon reale pansophicum v knihovně Franckova sirotčince v Halle. Zběžný popis vnější podoby rukopisu.

Vznik pietismu na konci 17. století, F. J. Spener a A. H. Francke. Založení výchovného ústavu v Halle. Buddaeovo vydání spisů Komenského roku 1702. Život a počátky činnosti M. L. Zinzendorfa. Vznik Herrnhutu 17. 6. 1722. Osudy prvních osadníků z okolí Kravař, Suchdola a Fulneku. Rodiny Jaschkeů a Nitschmannů. K. David.

Přijetí náboženského zřízení v Herrnhutu roku 1727. Vysvěcení biskupa D. Nitschmanna D. E. Jablonským a M. L. Zinzendorfa roku 1737. Náboženské hnutí v Čermné u Lanškrouna. Události v osadě Gerlachsheim, nebezpečí, že vystěhovalci budou vraceni do svých bývalých bydlišť. Jejich odchod do Pruska a zakotvení v Rixdorfu. Založení osady Nízké (Nieske) u Zhořelce. Náboženské názory M. L. Zinzendorfa a obnovení Jednoty bratrské.