Aktuální bibliografické informace

Jedná se o změnu organizace školního roku z 90.let ve smyslu zkrácení dlouhých letních prázdnin, které mají neblahý vliv na výkon slabších studentů. Zároveň však nemělo dojít k prodloužení školního roku, přestože USA drží prim mezi rozvinutými zeměmi v nejnižším počtu dnů, kdy chodí děti do školy. Školy střídají několik týdnů školní docházky s menším počtem týdnů volna. Článek přináší argumenty pro a proti těmto změněným školním kalendářům a uvádí faktory, které změny nejvíce ovlivňují.

Před vstupem na střední školu absolvují studenti v USA test osobnostního vývoje, který předem identifikuje studenty ohrožené možností, že školu nedokončí. V testu se hodnotí např. důvěra v sebe sama, pozitivní asertivita nebo schopnost vědeckého rozhodování. Z velké části záleží i na fyzickém a psychickém zdraví studenta, a jeho problémy by měl řešit nejen rodinný lékař, ale i psycholog či psychiatr. Po teroristickém útoku na USA v září 2001 se mezi americkými studenty vyskytuje více duševních poruch.

Všech 50 států USA vyžaduje od studentů učitelství praxi ve škole během studia. Ukazuje se, že uvádějící učitel má na studenta a jeho zážitky větší vliv než jeho školní konzultant. Autoři prováděli výzkum na vzorku 28 uvádějících učitelů z amerických veřejných škol, kterých se tázali, co očekávají od zkušenosti s praxí studentů učitelství. Ukázalo se, že očekávání jdou nad rámec praxe ve třídě, že se hodnotí např.i studentův celkový vzhled, jazyk či spolehlivost. Čím těsnější je spolupráce ve třídě, tím více se student zajímá o své budoucí povolání.

Výzkum, vypracovaný učitelem matematiky v 8.třídě a univerzitním profesorem, měl zjistit úspěšnost reformovaného kurikula matematiky a jeho kombinace s tradičním kurikulem u žáků 8.třídy. Cílem reformy bylo přeměnit žáky z "konzumentů" vědomostí na "výrobce" vědomostí, vytvořit silnější vztahy mezi matematikou a životem studentů vně hodin matematiky a ukázat její praktické využití v životě. Nové kurikulum se však na vzorku 330 žáků ukázalo jako neefektivní a navíc vyžadovalo větší investice, takže ho autoři nedoporučují ostatním školám.

Údaje z dvouleté studie o učitelích přijatých z nutnosti narychlo, kteří ještě nedokončili tradiční učitelské studium. V 80.letech byly v USA zavedeny alternativní programy pro budoucí učitele, které zrušily monopoly vysokých škol a univerzit na výuku studentů učitelství. Mnoho skutečností mluví ve prospěch těchto programů. Situace v Kalifornii, kde autoři prováděli výzkum 140 učitelů bez tradičního učitelského certifikátu, a názory respondentů.

V 90.letech začali mnozí vedoucí pracovníci vysokých škol uplatňovat tzv. "totálně kvalitní management", TQM, vypůjčený ze sféry byznysu. Doufali, že TQM vyřeší problém, jak může vysoké školství vyhovět stále rostoucím společenským požadavkům bez možnosti se dále rozšiřovat. V r.1996 vznikl projekt CLUE - systematického plánování kurikula pro vysoké školy tak, aby bylo co nejefektivnější. Ve svém výzkumu autorky použily čtyři kritéria a dvacet ukazatelů, aby mohly zhodnotit, do jaké míry je na dané škole plánování kurikula systematicky dodržováno. Výzkum provedly na 218 katedrách 81 vysokých škol. Výsledky zaznamenány v tabulkách.

Dluhy studentů bakalářského studia ze školních půjček rok od roku rostou, a výzkumy zjistily, že zadlužení má velký vliv na rozhodnutí studenta, zda bude dále studovat za účelem získání diplomu a vyššího titulu. Dluhy studentům často brání v koupi automobilu, domu či v úmyslu založit rodinu. Autorka prováděla výzkum na vzorku studentů-bakalářů, kteří ukončili studia ve školním roce 1992-1993 a zamýšleli pokračovat v doktorandském studiu. Ukázalo se mj., že studenti s dluhem vyšším než 5000 USD se na další studia hlásili jen sporadicky.

Charakteristika a hodnocení mezinárodní srovnávací studie PISA. Podle kritérií PISA němečtí žáci selhali pro nedostatečné znalosti matematiky a přírodních věd. Způsob výuky matematiky a přírodních věd by se podle autora měl změnit. Motivace žáka má větší vliv na školní výkon než kognitivní schopnosti, inteligence nebo nadání.

V německých spolkových zemích a univerzitách jsou rozdílné požadavky stupně vzdělání (bakalářský, magisterský) pro vzdělávání budoucích učitelů. Po třech letech bakalářského studie následuje v některých zemích magisterské studium pro různé druhy škol (reálky, gymnázia apod.). V jiných zemích se v magisterském studiu prohlubují odborné znalosti a probíhají školní praktika.

Společenské změny v posledním desetiletí, individualizace životních poměrů, změny ve struktuře rodiny a ve výchovných zásadách vedou k tomu, že děti dnes přicházejí do školy s rozdílnými předpoklady vývoje a učení. Integrace dětí s potížemi učení do běžných tříd (zejména v Norsku, Itálii, Portugalsku). Individuální podpora sociálně znevýhodněných žáků, týmová práce učitelů, spolupráce se školním psychologem.

Pozitivní role počítače a internetu na základní škole. Zkušenosti ukazují, že práce s novými médii na základní škole děti motivuje k učení, podporuje jejich pozornost a ochotu ke spolupráci, podněcuje ke komunikaci a nevytváří sociální izolaci nebo odklon od reálné skutečnosti.

Projekt univerzitního profesora a lékaře Joachima Bauera k mobilizaci ochrany zdraví učitelů. Obrací se o výchovnou pomoc k rodičům, veřejnosti i politikům při spolupráci ve zvládání agresivity mladých lidí i dětí, podmíněné často naprostým nezájmem rodičů o jejich výchovu. Nejčastější nemoci učitelů - psychosomatické choroby a syndrom vyhoření.

Rostoucí rozdílnost žáků v německých školách. Heterogenní skupiny ve výuce (žáci z rodin s rozdílnou sociální a vzdělanostní úrovní, různým stupněm nadání a předpoklady k učení). Výsledky PISA ukazují, že je třeba věnovat se diagnostice žáků, vypracovat nové strategie a metody učení, posílit individuální přístup k žákům, podporovat kreativitu, učit se z příkladů jiných zemí (např. Švédsko).

Od 60.let 20.století jsou postiženým školákům v Japonsku k dispozici kromě zvláštních škol zvláštní třídy s kvalifikovaným personálem. Zvláštní třídy patří organizačně k běžným školám. Integrace žáků zvláštních tříd do běžné školy v některých předmětech podle možností postižených žáků.

Kritika formální práce manažerského vedení škol v SRN za posledních několik let; předávání informací a nařízení učitelům bez zpětné vazby a komunikace s nimi, zavádění inovačních projektů bez ověřování výsledků, nedostatečná podpora týmové práce učitelů. Příčinu tohoto jevu vidí autor v tom, že do vedení škol se stále častěji dostávají pracovníci kvalifikovaní, ale bez komunikativních schopností.

Zkušenosti s měřením a srovnáváním kvality v mezinárodním kontextu. V čase globalizace lze srovnávat všechny vzdělávací systémy. Výsledky PISA a IGLU jsou signály pro vzdělávací politiku jednotlivých států. U škol znamená méně vnějšího řízení a silnější vlastní řízení také převzetí zodpovědnosti za kvalitu vlastní práce.

Studie PISA vyvolala v SRN debatu o vzdělání. Návrhy změn ve školství (zavedení vzdělávacích standardů, rámcové kurikulum, autonomie školy, hodnocení školy). Očekávání spojená se zavedením vzdělávacích standardů. Rozsáhlé reformní úsilí německého školství často naráží na politické strategie a polemiky spolkového státu.

Možnosti a meze výuky a výzkumu na německých univerzitách "v dobách trhu a zrychlování". Hranice jsou především ekonomické a politické. Autorivi se zdá nebezpečné omezování vzdělání a jeho orientace především na "potřebu". Univerzitní vzdělání má být vědecké a nezkrácené pro určitý účel.

Školská reforma v Polsku a povinná docházka šestiletých dětí do předškolních výchovných zařízení, která bude zavedena od školního roku 2004/2005. Situace v předškolní výchově dětí v některých evropských zemích a její klady (tato výchova není vázána na zaměstnání matky a je chápána jako nepovinný stupeň vzdělání, který podporuje rozvoj dítěte). Stav předškolní výchovy v Polsku: velké rozdíly mezi městem a vesnicí, rušení předškolních zařízení a nutnost postupovat při jejich zřizování podle místních podmínek.

Kritika rozhodnutí polského ministerstva školství o vyučování postižených žáků doma. Autorka dokazuje důležitost pobytu těchto dětí ve školním kolektivu pro jejich správný psychický vývoj i sebevědomí. Uvádí, že některé předměty (např. fyziku, chemii, ale i dějepis) není možné doma správně vyučovat. Je přesvědčena, že nejlepší by bylo, aby se rozhodnutí o místu výuky ponechalo na žákovi.