Aktuální bibliografické informace

Současná strategie zaměstnanosti Evropské unie se opírá o vytvoření co nejširší základny pro vysokoškolské vzdělávání pracovní síly a zvyšování zaměstnanosti žen. Srovnávací studie 12 zemí EU zjišťuje, jaké jsou možnosti získání zaměstnání ve zvoleném oboru absolventů vysokých škol (celkem 40 000) čtyři roky po ukončení studia, podíl obou pohlaví na zaměstnanosti, ovlivnění volby studijního zaměření rodinným prostředím a vliv péče o dítě na zaměstnanost ve veřejném nebo soukromém sektoru.

Vliv možnosti finanční návratnosti prostředků vložených do vysokoškolského studia, zajímavosti oboru, jeho společenská prospěšnosti, rodinného prostředí a osobních ambic na volbu studijního oboru ve Velké Británii. U vybraných skupin sleduje výzkum v rozmezí 5 let zaměstnanost ve vystudovaném nebo příbuzném oboru a vliv různých faktorů na výši příjmů u obou pohlaví. Zjištěná menší platová diskriminace je dána částečně výběrem oboru (převažuje studium jazyků a sociálních věd), částečně nižšími platy ve veřejném sektoru, jemuž dávají absolventky přednost z důvodu péče o rodinu.

Studie prezentující statistické informace o počtu žen pracujících ve Francii ve vedení výzkumu na univerzitách i ve veřejných a soukromých podnicích a společnostech, v několika vědních oborech. Podíl žen na doktorandském studiu v letech 1992-2000. Ačkoliv dívky v porovnání s chlapci dosahují na středních školách lepších výsledků, orientují se více na dosažení bakalariátu a získání pracovního místa než na vědeckou kariéru.

Poměr růstu hrubého domácího produktu v zemích OECD s výdaji na terciární vzdělávání ze státního rozpočtu. Vliv sociálně ekonomických podmínek studentů na zahájení terciárního studia; možnost perspektivy sociální diferenciace školného. Systém státních studentských půjček a grantů. Formy státní podory terciárnímu vzdělávání zahraničních studentů.

Podpora vysokoškolského vzdělávání z veřejných zdrojů v zemích OECD. Systém státních finančních podpor formou studentských půjček a možnost jejich návratnosti po absolvování studia. Průměrné náklady na vysokoškolské studium v různých zemích Evropy.

Přehled hlavních vzdělávacích programů Evropské unie - Socrates, Leonardo da Vinci, Youth a Erasmus - které vznikly v r.1995. Jejich cílem je odstranit sociální rozdíly a snížit počet nezaměstnaných - např. program Youth je určen pro ekonomicky znevýhodněné a invalidní mladé lidi. Tyto programy fungují ve 30 zemích, včetně mimoevropských.

Proměny postojů jihoafrické vlády k financování školství a účasti nejchudších vrstev obyvatelstva na všech úrovních vzdělávání od r.1994, kdy se dostala k moci vláda "černé většiny" vedená Africkým národním kongresem (porovnání s vývojem v 50.-80.letech). Postaparteidní školská politika směřuje k privatizaci, decentralizaci, orientaci vzdělávání na potřeby trhu, racionalizaci sítě škol a rovnoměrnější distribuci učitelů. Systém placení školních poplatků na základě Smlouvy jihoafrických škol (SASA) z r.1996.

Studie zachycuje odraz školských reforem v praxi školního vyučování zaváděných Oblastním projektem primárního vzdělávání v indické Karnatace. Základem reformního projektu uskutečňovaného v téměř polovině správních oblastí Indie je prolomit princip holismu typického pro stávající organizaci výuky (poslouchání, memorizování a rekapitulace učební látky jako celku) a hierarchický postoj učitele k žákům. Projekt podporuje moderní vyučovací metody (skupinové vyučování, výuka v přírodě, práce s názornými a manipulativními pomůckami) a aktivitu žáků ve výuce.

Integrativní vzdělávací politika Evropské unie v oblasti vysokého školství. Výzkum dat 25 000 absolventů z 10 evropských zemí sleduje a rozdíly mezi zeměmi ve vztahu uplatnění vzdělání na trhu práce, strukturu akademických hodností, délku trvání studia, kvalitu vzdělávání a mobilitu studentů. Vliv sociálních, kulturních a ekonomických faktorů na výběr a délku studia. Společným trendem vývoje je masovost vzdělávání a institucionální diverzifikace.

Jde o "zodpovědnost" programů či požadavků, kterým instituce vyššího vzdělávání podléhají. Jedná se o různé podpůrné programy - např.v r.1972 byl schválen dodatek k ústavě, známý jako "Pell Grants" - tyto granty jsou studentům poskytovány přímo, a ti je mohou použít na jakékoliv vyšší než střední škole. Většina programů platí celonárodně a zahrnuje guvernéry, zákonodárce, studenty i rodiče.

Probíhá empirický výzkum vztahu mezi sociální strukturou vládních orgánů a jejich výkonností, a z toho vyplývající odraz struktury moci ve vyšším vzdělávání a jeho výsledcích. Existují dvě protichůdné hypotézy o tom, zda je možné izolovat politiku vyššího vzdělávání od politiky státní. Analýza distribuce nákladů na vyšší vzdělávání mezi školné, dotace a pomoc potřebným.

Snahy vlád jednotlivých amerických států o reformu řízení na vysokých školách jsou protichůdné - namířené k decentralizaci nebo naopak proti ní. Většinou však jdou proti snahám škol, které bojují o co nejvyšší míru nezávislosti a autonomie. Autoři shromáždili údaje o reformách z pěti amerických států. Zjistili, že státní politika hraje význačnou úlohu při strukturování řízení na vysokých školách.

Autor si všímá skutečnosti, že vyšší vzdělání v Evropě je věcí národní společnosti, zatímco v USA společnosti regionální či lokální. Vzdělání hraje důležitou úlohu na cestě Evropy od společného trhu k politické entitě. Boloňská deklarace (1999) vytvořila rámec pro homogenní strukturu akademických hodností, od bakalářských po doktorandské. Platí stejně ve všech státech EU, což zjednodušuje mezinárodní výměnu studentů.

V německém základním školství se po mezinárodních výzkumech PISA a TIMSS hledají cesty, jak zvýšit výkonnost školáků. Hlavním problémem připravované reformy kurikula je spojení náročnosti obsahu přírodovědných a technických věd a metodologie přiměřené způsobu myšlení žáků v určitých vývojových obdobích. Podíl učiva v přírodních a technických vědách v celkovém objemu kurikula v 70., 80. a 90.letech. Vyučovací metody, které byly pro prezentaci věd nejčastěji užívány.

Jednání o liberalizaci globálního trhu vzdělání se dostávají v poslední době do rozhodující fáze. Snahy mimoevropských států o liberalizaci trhu vzdělání narážejí na odmítavé stanovisko německých vysokých škol. Požadují, aby také USA a Japonsko otevřely své trhy se vzděláním.

Nižší střední škola (college) se stala přípravkou pro lyceum. Její učitelé jsou však někdy na rozpacích, jak učit, protože v průběhu doby škola osciluje mezi zařízením pro elitu a pro všechny. Historikové vykládají dějiny jednotné střední školy z různých pozic, ale shodují se v tom, že podstatný vliv na situaci má skrytý boj učitelských odborů o to, kdo bude na těchto nižších středních školách učit.

Postupné připojování školství v zemích, které vstoupí do Evropské unie r.2004, k EU, probíhá už dva roky. Přes úspěšné změny, které se v nich uskutečnily, zůstává stále ještě mnoho práce zvláště v oblasti středního a učňovského školství, v pobaltských zemích i v oblasti předškolní výchovy. Decentralizace školství a jeho důsledky: nedostatek peněz pro školy v obcích. Hodnocení mezinárodního výzkumu PISA pro Českou republiku: dobré výsledky ve všeobecných znalostech a disciplínách závislých na využití paměti, horší v dovednostech, funkční gramotnosti a komunikativnosti.